Jedinec.cz

Test:
I. Pracovní oblast

1. Vše co dělám, dělám na sto procent. A to nejen že se tak prezentuji, ale i ve svém soukromí, kde to nikdo nevidí.

2. Mám to tak jak je v předešlém odstavečku a navíc vím, že v tom čím se zabývám jsem nejlepší v republice. Asi i jinde, ale protože jsem skromný a pokorný, tak mohu se stoprocentní jistotou říct, že jen v Republice.
Ten pocit mi dodává osvěžující jiskry, jak se tak porovnávám s druhými. Kdybych si nemyslel, že jsem nejlepší, něco by mi chybělo a to by bylo tím, že mě ti druzí málo oceňují a nerealizují mne.

3. Občas si i v pracovní době na minutu na dvě zahraju buď na mobilu nějakou relaxační hru nebo se třeba jen tak dívám z okna. Nedělám věci na sto procent, jak po mne pan máňager může podle směrnice vyžadovat a které sám vždy na 100% dodržuje. Dokonalost vidím jinde, však dělám co můžu bez zbytečného šulení jak mi jen daná situace dovoluje. Většinou propracuju víc jak devadesát procent své pracovní doby. Zároveň, když je třeba, jsem ochotný dělat věci navíc a to i v případě, když se to nikdo nedozví.

4. Jsem v práci, kde to většina kolegů připomínající posmívané státní úředníky šulí a ač toužím zabít nudu účelnou prací, nenacházím možnost, co tvořit. Tedy se aspoň učím psát všemi deseti nebo dělám jinou činnost, která je prospěšná nejen mně, i když nesouvisí s prací, kam ze známosti chodím ale kde nyní po pečlivém zvážení nevidím možnost co ve své pracovní oblasti vyplodit.

5. Pokud dělám poradenskou činnost, ale třeba i jinou, tak já už se nepotřebuji řídit tím co radím, já už vše co jsem měl zvládl, teď už je na druhých ať mě uctívají, realizují a podporují, což je samozřejmá povinost těch nevděčnejch idiotů. Pak mě možná jednou ve věčnosti doženou, aspoň na chabý dohled. Pokud ti co za mnou chodí nedělají co jim říkám, špatně skončí a v lepčím případě je čeká peklo. V tom horším budou nuceni ke mně stále znovu chodit pro rady a plnit je na sto procent a platit za produkty, jejichž jsem úspěšným dealerem v jejich užívání na sto procent zrovna tak.

II. Oblast stravování

1. Jím jen zdravé věci a žádné maso, protože nejím mrtvoly. Chudák vajíčko, který bych sezob. Nikdy nedělám vyjímky a jsou vražední sobci, kteří to mají jinak. Problém masožroutství nevidím v tom, jak jsou zvířata chována a porážena, ale v tom, že se jí maso, tedy že se jí mrtvoly.

2. Mám to jako předešlé a ještě si k tomu s chutí hulnu travku a nemusím už na sobě nic opravovat.

3. Jím převážně zdravě, ale čas od času se s chutí naperu vepřovejma žebrama a s gustem to zapiju pěkně vychlazeným pivkem. Kdo nejí maso, tak pokud z něj necítím zášť a fanatismus, nijak mi nevadí, je to jeho věc.

4. Snažím se jíst podle toho, jak okolnosti umožňují. Když jdu tvrdě makat, dám si maso nebo aspoň něco hodně výživného. Když marodím, tak pro uzdravení držím třeba i půst nebo prostě nějaký čas jím jak vegan, i kdyby to mělo být několik týdnů. Potom se vracím zase k jídelníčku všežravce, podle okolností.

5. Nejím a nepiju, žiju jen z vesmíru, v kterém jsem se rozplynul a stal se bohem. Občas si dávám na nohy závaží, aby mě neodfoukl vítr a mí přátelé jsou už jen též bozi, ale nižších kategorií než jsem já, stvořitel.

III. Oblast partnerských vztahů

1. Jsem žádaný partner, který je na tom tak, že s jeho úrovní se mu skoro nikdo k partnerství nehlásí, nebo jen odpad. Je těžké milovat zraněného člověka, který se ze svých zranění pracně poskládal, to dokážou jen ti nejlepší.

2. Mám to jako v předešlém bodu s tím, že když někomu dám šanci, tak je opravdová. A když přihopsá a něco mi z něj kápne či momentálně zaplácne mou nespokojenost se sebou sama, dám ji klidně znovu a znovu, tak velkorysý jsem člověk, který se jako jediný z těch nejtěžších zranění tak skvěle poskládal v to, čím je teď. A jen pro druhé, v jejich zájmu.

3. Pořád mám v partnerství co řešit, i když se občas najdou upřímní ale i neupřímní lichotníci, co mi říkají, jak jsem na tom skvěle a co jsem si toho prožil. Když se mi děje příkoří nebo se mi něco nelíbí, hledám v prvním kroku jak to upravit u sebe a potom, cítím-li to tak, se z toho snažím vyvést i partnera ale i kamarády u kterých vytuším, že na sobě chtějí makat.

4. V partnerství momentálně nejsem a když nějaká kamarádka projeví zájem, v případě že je mezi náma láska, stát se může cokoliv. Tedy, pokud je to opět v lásce. Zkoumám, jak lásku nezradit pravidlem, a to i v případě, když by to bylo pravidlo hlásající věrnost, protože jsem poznal, že věrnost k partnerství určitě patří, ale že z chvilkového letmého pohlazení, které nenechám přerůst v erotickou vášeň se věšet nemusím. Příliš nemluvím o tom, jak jsem věrný a jak hluboce miluju, raděj to neříkám pokud možno vůbec, kladu důraz na to tak žít.

5. Já už partnerství nepotřebuji. Mám svého duchovního partnera, je jedno zda je to můj nevlastní otec či matka, hlavně když nás baví mentální šukání, které nemusí být jen mentální a sladce se nám jízlivě jeduje, jak jsou ti druzí trapní a nemožní.

IV. Oblast volby politiky

1. V první řadě jde o to, jak politik vypadá, jak je příjemný a zda mluví slušně, a aby se blýskal na veřejnosti. To je hlavní a zásadní kritérium mé volby politického zástupce, ať už starosty, poslance, ministra, senátora či prezidenta.

2. Mám to jako v bodu jedna a navíc hledím na to, co mi servírují masová média. To je vždy věrohodné, od toho přece média jsou, ta by si nedovolila jen tak lhát a manipulovat. Pokud nějaká alternativní pidi studia vysílají zpochybňující informace o mém nablýskaném reprezentantu, nejlépe mohutně otitulovaném, nebo o jiném mém favoritu, co je naopak čmoudotravně a poutákově jiskrný odvázanec z řad bukanýrů, myslím si jako každá osobitá bytost své, už více ty plevomluvné nenávistné servery, které mi tak skvěle doporučuje nesledovat homosexuální pornoherec s jasným zrakem s marketingově pojmenovanou neziskovkou (zastávající bez pochyb na stoprocent ty pravé hodnoty) nesleduji a dále patří celá má pozornost opravdově, odhodlaně a třeba i s duší jen doporučením té duhové neziskovky a po dlouhá desetiletí osvědčeným hlavním médiím.

3. Slovům a tomu jak kdo působí navenek nevěřím primárně, beru to jen jako doplněk. O kandidátech si zjišťuju informace z vícero stran a poté používám svou intuici. Někdo to nazývá hlas srdce, dokonce i ten, který tento termín “vnímání srdcem” přiřazuje prokrvujícímu se a nabíhajícímu podbřišku, jehož spouštěčem často bývá nasvícený alobal. Mám to trochu jinak.

4. Když mi dají na výběr zda volit sladkého zářivce, který mluví jako orepráčkovaný Hurvínek po výplachu z mocichtivé tužby oproti kandidátu, jehož vyjadřování a vybočování z očkovaných vzorců je rádo označováno jako těžce až smrtelně nepřijatelné záminkované tím, že jsou od něj občas slyšet buranovité, sprosté a lidové projevy, tak volím kandidáta který je svůj, hájí ryzí hodnoty v podobě svých příslibů nejen před volbama a i v případě že to je na jeho úkor. Ať je to buran sebevětší a ať třeba mluví sprostě polovinu svých projevů, důležitější hodnotou pro volbu je mi ryzejší charakter, za jehož hlavní ukazatel rozhodně nepovažuju chování v rámci doktrín pánů špačků, kosů, supů a dalších natřasbrčných ptáčků s křídly zdobenými blesklým řetězem vzácného kovu…

5. Volit nechodím, protože to v tomto zkorumpovaném systému, v kterém se na rozdíl ode mne všichni povyšují, kradou a lžou nemá žádný smysl.

V. Oblast osobitosti a jedinečnosti

1. Osobitý jsem tak, že jsem osobitější než někdo jiný, buď kamarádi ale i třeba nějaká obdivovaná celebrita. Rozhodně víc než lidé kolem, ti blbečci, kteří vůbec nemaj páru o tom co to je být osobitý, tak jak já. To porovnání je tam důležité, i když to nechce nikdo z neprozřelých kolem uznat, ale já to vím. Mám své rozjezdové vzory, které jsem překonal. Umím jim vyjádřit uznání, jak skvěle mě inspirovali a naoko ve vší pokoře tvrdit že to co oni bych nikdy nedokázal, já jsem však v tom co předvedli ten nejlepší. To vím obvykle už jasně dopředu, aniž bych zkusil to co oni dělají.

2. Mám to jako v bodu jedna s tím, že když opakuji hlášky z filmů, seriálů či jiných estrád, dodávám tomu teprve to pravé, to nejvydatnější. Můj úděl je zůstat skrytý a nedoceněn, vím to, lidé jsou hrozně tupí, zvláště ti u mne. Jednou mi nějaký terapeut řekl, že ty kolem sebe terorizuju, ale to bylo zase jen nějaké vypláchlé pako. Jsem obětí těch kolem sebe, kteří mě nerealizují a neopěvují, protože jsou tak tupí, že mou nejskvostnější osobitost nevidí. Navíc jsou strašně nevděční za to, jak skvělou bytost ve mně mají. Improvizaci a spontánnost, v které jsem mistr, si předem zkouším před zrcadlem, poté co jsem si své překonané vzory několikrát přehrál ze záznamu. K předvedení toho ostatním se obvykle pak nedostanu, protože mi kladou odpor a přece s tím nebudu já sám někam chodit a někde to prezentovat, dokud by si pro mne nepřijeli s vavříny a zlatou medailí.

3. Osobitost vidím v neustálém radostném objevování sebe sama, svého skutečného já, které je proces a je výčtem zásluh nepodchytitelné. Ostatní jsou schopni vidět osobitost mou či někoho jiného jen do té hloubky, kterou podstoupili u sebe sama. Lidé, kteří se dostali centimetr pod povrch neuvidí kilometry jinde, to je logický. Však dívám se na ně jako na své bratry a sestry, kteří jsou na cestě, pokud si vyloženě nezvolí zůstat stát a hrát si na nejvyšší z pozice nějakého dosáhlého drnu, který si povýšili nad Mont Everest.

4. Zda jsem osobitý moc neřeším, objevuju to z čeho mám radost a je mi jedno jestli se to nazve osobitost nebo jinak. Vážněji se porovnávám jen sám se sebou, však pokud za mnou chodí služebníčci, kteří mě porovnávají s jinými a buď mě sráží pod jejich úroveň nebo mě nad ně povyšují, aby mě pak poté co bych jim spolk návnadu mohli opět srážet, v konečném důsledku hlavně pod sebe sama, tak si myslím své, nechám je vyplkat, tou svou nadřazeností stejně jen zakrývají nějakou svou tutlanou malost. S druhými se s gustem porovnávám když to je sranda a je tam minimum vážnosti. Tuším, že i ten nejnenápadnější člověk může mít i s minimem talentů při správném přístupu větší vnitřní štěstí než pozlátkáři, kteří by profanováni hlavně z finančních a mocensko-politických zájmů plnili letnou a užívali si tak svých pět minut slávy, které si občas protahují na minut pět a půl líbivými prezentačními dary na charitu ze svých přecpaných kapes a podobnými aktivitami.

5. Na osobitost nemám čas, protože zachraňuju své hroutící se bližní kolem, ty, kteří mi uvěřili, že to s nimi myslím dobře a kteří fungují jen díky tomu, že je držím na svých bedrech. Cestou z herny nebo z baru či bordelu po uzávěrce si na ně často rád pomyslně a oprávněně plivnu, za to že mě takhle zazdili.

VI. Oblast projevů a vyjádření

1. Je normální, že se člověk navenek pro ty druhé dělá krásnějším a zajímavějším než je potom v soukromí. Alespoň já, který nemám zapotřebí si na něco hrát, to tak mám.

2. Mám to jako v bodu jedna s tím, že pokud mi i do mého soukromí někdo volá nebo mě v něm navštíví a podařilo se mi u něj probudit vzhlížení, jiskrně mu předvádím, jak jsem skvělý. Poté co skončí hovor nebo návštěva tak ještě chvíli saju jeho důvěru a obdiv, než se dostaví tolik známé depky a úzkosti, co na mne házejí mé děti nebo lidé kolem. Jsem pro své nevděčné a blbé děti či partnerku obětavý do krajnosti, na svůj úkor a ony naschvál mé zaprodání se pro ně nedoceňují. To je dobré jakoukoliv ale hlavně líbivou formou takto na veřejnosti prezentovat. Stejně tak v partnerství jsem věrný, co na tom, že se rád ukazuju na pláži či jiných veřejných místech nahý a baví mě to hlavně když pokukují tetky a maminy kolem. Vždyť o nic nejde. Být nahý jen s partnerkou nebo bez publika to není ono…, vyjadřuju tím svou osobnost a stud ani ohled nejsou na místě. Navíc plky že i tělo má mít svá tajemství, pche.. Když je u mých špulů družka která nemá zrovna svlékání na veřejnosti v oblibě, byť má krásnou postavu a trpí mými projevy, o to víc si to užívám, pokud to nedělám za jejími zády. Že si rád zaflirtuju s kamarádkama a pak se v klidu soukromí z toho uspokojím na tom přece není nic špatného, to že mi to s manželkou neklape je její vina. Navíc nevěra není to co se partner nedozví, to je normální, moderní a běžné. Tím spíš když je to v rámci tulících terapií na dvojlůžku, skryté za zamčenými dveřmi a ocertifikované americkým kurzem.. Vždyť to nic není a o nic nejde, jsem moderní a nedělám si žádné předsudky.. Jsem prostě hluboce věrný a milující a to na sto procent.

3. Beru ohledy ale do té míry, kterou mi napovídá můj intuitivní smysl pro situaci s užitím selského rozumu. Rád se zasměju a to i v soukromí, v kterém jsem sám, však zrovna tak ve společnosti, až takový rozdíl co se týká projevů v tom nevidím a nerozlišuji, kromě intimních záležitostí, v tom jsem striktní. Chodím raděj tam, kde je uvolněná atmosvéra bez zbytečných předsudků z lpění na držení kodexu upjatých společenských norem. Pokud mám veřejný deník, kam dávám svá fota, udělám si obvykle dvě tři selfíčka (bez tyče, tu považuju za nastavovaného robertka) z kterých pak jedno vyberu, často hned to první.

4. V podstatně to mám tak nějak jako v předchozím bodu tři s upřesněním, že se svou snahou žít naplno a hledáním hranic to mohu občas i lehce přepísknout, však zrovna tak na veřejnosti jako v soukromí sám se sebou. Z chyb a toho co si o mne řeknou druzí až takový strach nemám, to jak koho hodnotíme je především v první řadě o nás samých. Ten kdo mě chce zavrhnout a otočit se ke mně zády či mě přímo zradit tak to stejně udělá a žádný můj v uvozovkách umírněný projev tomu nezabrání, naopak skuteční přátelé mě pro upřímné bloudění nezavrhnou, i kdyby se na nějaký čas ke mně otočili zády. Což se i u nich může nakonec vyvrbit poznáním, že se neotočili zády ke mně, ale sami k sobě. Vyvíjející se nestagnující lidé na to dříve či později přijdou sami a je-li naše vzájemná láska bezpodmínečná, zase se v ní sejdem.

5. Jsem tak odvázaný a moderně uvědomělý, že místa svých projevů nerozlišuju, klidně se vykálím i před kamerama. Každý se chová tak, aby primárně získal pozornost a je nepodstatné, když je to nechutné nebo že to neodpovídá skutečnosti. Kdo říká že to má jinak je pokrytec.

VII. Oblast záměru

1. To co dělám, myslím jen dobře a to tak, že nejlíp. Že skutečným měřítkem toho jak kdo co myslí je míra přítomnosti vlastní chamtivosti nepotřebuju rozlišovat, já se obětuji pro druhé a tyhle pánbíčkářské kváky mě nezajímají.

2. Nějak se mi chce značně souhlasit s předešlým bodem, co myslíte, že to tak mám? A k ujasnění případných omylů… Vše dělám nejlíp a jsem obětí těch kolem sebe, kteří často končí na práškách nebo na léčení. Lidé kolem mě bývají buď nemocní nebo unavení i přesto, že se pro ně obětuji a na sebe nehledím, tak jsou nevděční. Že svou péčí na druhých parazituju jsou trapné plky mrskačů svého ega, kteří mi závidí mé konání dobra. Já vše myslím jen dobře, třpytně zářím a když se mi ti kolem, ať už děti nebo partner nebo bližní ozvou, že je mé chování dusí, nehraju tu jejich předstírací hru a řeknu jim po pravdě, že nevědomost hříchu nečiní. To protože nevím o tom že bych co dělal sebemíň špatně. Naopak, dělá mi to dobře, takže vše dělám jen a jen dobře. Občas mi též nějaký fanatik nadhodí postřeh, že nevědomost možná není ale že nenaslouchání už hřích je… to je vidět, že už neví coby, že ze své zášti pod těma práškama co bere a z které mě trapně v rámci jeho vlastních sobeckých zájmů obviňuje jen hledá, čím by mi svou zvrácenou myslí ublížil. Asi mu to dělá dobře a zaměňuje svůj parazitismus na mně za lásku, což nechápu jak to tak někdo může mít, z toho by mě normálně piclo a spravedlivě se na druhé vztekám, a to zejména když o tom neví nebo když jsou příliš slabí na obranu vůči mému svatému hněvu…

3. Co činím, dělám v první řadě pro sebe. Už z jednoduchého principu, že má-li pramen přetékat, nejprve je třeba aby naplnil sám sebe, jinak nemá z čeho, přetékat. Aby naplnil sám sebe způsobem, který to nejprve neukradne těm kolem. Své záměry zkoumám, do jaké míry svou snahou pečovat a vést bližní v dosahu, a zda tou péčí o ně jen neutíkám před prací na sobě a zda se za tu péči o ně neschovávám. A jestli skutečně to, k čemu se hlásím navenek, ty hodnoty jako jsou respekt, tolerance, poctivost, úcta, ohledy, fyzická i emoční věrnost k partnerovi zda je dodržuju i když to vypadá že to nikdo nevidí a že mi to tím pádem nemůže nikdo vyčíst.

4. To předešlé zní dobře, mám to tak nějak ale slovy navenek to druhým příliš nevysvětluju a už pokud možno vůbec neopakuju… Učím se prohlubovat přímost a nepředstírat, i když si uchovávám malou neřest i v této oblasti, což se může velmi významně hodit, když přichází někdo s falešnými úmysly a v masce starostlivého laskavce má zájem o mé dobro, přímo lačný zálusk v rouše péče a starosti o mě. Na hrubý pytel hrubá záplata, s tím je třeba počítat. Kde jsou hodnoty pravé bývá zároveň tah hodnot levých. Zaopatřuju se jak je potřeba s tím, že se učím nepřehánět to v nepodstatných oblastech, například že odstranění tří smítek z rohu pokoje a přeleštění oken nemá přednost před vážnou zdravotní krizí partnera či jeho současnou těžkou situací například v podobě úmrtí někoho blízkého či ztráta zaměstnání. Dobře tuším, že to co chci udělat pro druhé, je potřeba abych měl nejdříve zažito v péči o sebe, jinak bych snadno sklouzl k laciné parazitující péči o druhé, která by potom vypadala třeba tak, že bych s lahváčem v ruce za sledování amerického seriálu v TV vztekle okřikoval děti co jak mají dělat a na jejich dotaz proč to sám nedělám bych odpovídal že to je proto, že na mně už nezáleží ale na nich ano.

5. Co jsem čet v předešlých bodech stejně jako vše ostatní mám dávno zmáknuto a nemám už zapotřebí o tom nijak uvažovat, to jsou jenom chytré řečičky těch, co se na sebe snaží upoutat pozornost. Kdyby moje děti, jak je místy popsáno výše, takhle reptali vůči svému živiteli, jen by dělali ostudu a ukazovali by jací to jsou parchanti nevděční, co si neumí vážit starostlivého a pečujícího rodiče… Domluvil bych se pak s jejich lékařem, který tím jak se k němu na ně chodím ptát vidí s těmi okolo jak moc mi na dětech záleží, na zvýšení dávky neuroleptických léků pro ně.

. . .

Děkuji přátelé za dosavadní ohlasy

Náš Péťa