Jedinec.cz

Péťův situační úplk
Další polemika o Tomíškovi

Docela čím dál pravidelněji mi moji kamarádi, známí a někdy i cizí lidé vytýkají averzi vůči Tomíku Klusovi, tedy se znovu a zas z jiného úhlu pustím do upřesnění toho, proč se mi onen klučina tak často objevuje v mých vyjádřeních, a to většinou sarkasticky pro své projevy mnou vědomě zesměšňován.

Necítím vůčí Tomíkovi negativní pocity, že by mi skutečně ležel v žaludku či tak, nebo si toho aspoň nejsem vědom. Beru toho chlapce pro jeho ochotu sloužit svým popovým pascům spíš jako maskota či určitý symbol lacinosti, tedy ten jeho projev, v kterém ač toho mnoho nepředvedl je přirovnáván k takovým hloubkám jako Kryl, a to proto že měl ochotu zpívat notečku manažerů mající v rukou popovou zcénu, často žalostně vzdálenu od opravdových múz a hrající politickou, mocenskofinanční notečku prostitutních pasců stáda.

Mezi mé kamarády patří i sluníčkáři, a mám je rád, ač tu paideologii považuji za zvrácenou a zcestnou. Mám ochotu se s nimi o tom laskavě bavit, ale oni o hovory se mnou moc nestojí, jdou raději demonstrovat nebo si šlehnout nějakej fet a rozpouštět se v kolektivním duhovém štěstí na duc-duc párty.

Mému kamarádovi, jehož podpory se klučina Tomík Klusů těší, jsem odpověděl na jeho podotknutí že spousta žen by byla šťastna mít takového chlapa jako Tomík doma, přibližně toto:

Někdo zdá se skutečně určuje kvalitu podle velikosti stáda příznivců.. pro mne je to bláhovost. Jak už jsem a nejednou zmínil, to skutečné dokáže být skutečné i samo o sobě, přibité na kříži, i ve chvílích, kdy drtivá většina křičí “Ukřižuj!” a hrstka věrných nemá sílu stát ani pár kroků poblíž, protože nejsou připraveni být tolik sami sebou, podobně jako můj patron apoštol Petr, o kterém se traduje že ač Krista velmi miloval a miluje, třikrát ho v těžké chvíli zapřel.

Klus toho krom přemeděných líbivých póz podle mého vnímání moc nepředvedl, téměř nic. Nopak. Spratokovitej fracek, žijící ve vile se silným marketingem a podporou popových mincostréců, hrán pro svou ochotu k účelovému výplachu v rádiích, ač krom přesládlé břečky na kterou se lepí obdobně prodejné a stále bohužel mohutné stádo si hraje na utlačovaného rebela, ač má vše zajištěno, a rád by určoval takovým opravdovým písničkářům jako Nohavicovi, ktetý žil několik let bez koupelny pod těmi, co dnes z rudých už mají kabáty modré se žlutýma hvězdicema ehropské trůnie, tak tento rozmazlenec hýčkanců pozlátkářství by rád diktoval co má kdo přijímat za ocenění a co ne… spratek, ždímající toxické hovno v medovatém předstírání, a ač to dá se tušit nedělá vědomě a věří tomu svému povrchu že to je neskutečná hloubka, jak mu nakukávají obdobně povrchní loutkoidní pasci, nic moc víc u toho chlapce nevidím… přeju mu jako komukoliv jinému, ať se z tohoto stavu probere k něčemu opravdovějšímu. Třeba k tomu, aby si aspoň krapet uvědomil, o čem je třeba tato Krylova písnička na kterou tu dávám odkaz, víc, než jen zmedová póza pro bezmyšlenkovitě přecukřené sachariny přijímající stádo….