Jedné noci vstal ze své kukly do zdánlivě běžného dne, učísnul si tykadla, zastrčil krovky, vytvaroval kusadla do slušivého kníru, oblékl bílý plášť a šel zkoumat. To, co viděl, bylo zcela zřetelné a jasné, ve své nejsyrovější podstatě, jak jen čistě nezkalený rozum bez rušivých vlivů srdce a těla může mít. Viděl přesně a neomylně každou patologickou odhnilku, že by i skripto závidělo, jako třeba nenapravitelnost svých svěřenců. Byl z toho špatný a bylo mu jich líto, cítil v sobě hluboký soucit, který oznámil na sociální síti ?
Ač měl akademické diplomování, neuměl psát.., naštěstí měl kámošku, sličnou noční knihomolku, která vše načetla z knih a z osobních setkání si to naprosto spolehlivě potvrdila. A i když neuměla mluvit, tak alespoň uměla psát, a tak svému blízkému kamarádovi, který vlastně neexistoval, protože znala jen knihy a svou činnost, napsala články o těch patologických mikrobech, které si ověřila a ujistila v osobních setkáních u svého ryzího Sychrjátra. Vyšly o tom nádherné články ze zadního traktu v plátcích Sychrologie, které nikdo jiný před tím neřek a už vůbec ne tak výstižně a hluboce prožité.
Ta idylka by byla příliš idylická, tak tu do hry vstoupil král patologie, něco jako v mariáši Smraďoch… Doktrínomrv zkoumavý, latinským názvem Obnovius Klitorial. Protože pro něj v mikrobárně nebylo místo pro jeho nesnesitelný smrad, zkoumali ho na svobodě.
Kliťouch, protože pásl po mrvení ryzosti, si jako jedné z prvních věcí všiml možného zdravého vztahu mezi Sychrjátrem a Sličindou. Sychrjátr byl příliš zaměstnán zkoumáním nezměnitelnosti patologie, že přelehce snadným úkolem k prověření Kliťoucha pověřil Sličindu. Ta se podívala do nové knihy Zadkina Bonzáka a hned jí bylo patologické chování krále mikropatologie Kliťoucha jasné. Takže dopředu věděla, jak na něj.
Omotat si ho kolem prstu bylo pro jeho zakrnělost snadné. Když tu se stalo něco, co ve skriptech, i nejnovějších verzích Akademlé přehelemle chybělo. Kliťouch začal cosi plkat o ryzím zaměření Sličindy a Sychrjátra, o Nemoční věrnosti. To Sličinda slyšela nazvdor diplomu prvně, ale zaskočilo ji to jen na chvíli…, skripta radila jasně, chvilková nechápání konzultovat s nositelem titulu. Dozvěděla se, že Nemoční věrností trpí polovina bytostí, a ta druhá zdravá ji neřeší vůbec. Navíc dobře věděla, znalá stránek, že Nemoční věrnost nelze nikomu zakazovat, ani sobě ne, tak jen ať si všichni kolem uleví.
Uff, ulevilo se i Sličindě, hned měla jasno. Sama měla titul, o kterém dobře věděla že na něm nezáleží a díky tomuto prohlašování se jím nijak nenadouvala, nepovyšovala ani nenatřásala a před pány, které žádné neznala, už vůbec ne. Navíc se ani nijak nekasala. Ani s junáčky v hospodě, kam nechodila a kteří byli přímí a rovní, dokázali jí na její přání statečně a bez bočních úmyslů na rovinu říct, co si o jejím chování myslí a ona to vždy ocenila a nezazdívala, zvláště proto, že slyšela to co slyšet nechtěla, a ocenila zejména jednoho ještě rovnějšího charismatického charakterního mladíčka, který se k ní naklonil, aby jí do ouška při nerozjíveném tématu platbě prostitutkám vedeném tam nezpitými nedozoblými nadrženci třesoucí se o věrnost svých přítelkyň doma pošeptal, že za sex nemá zapotřebí platit, že když ho zasvrbí kuličky, tak si o něj přímo a odvážně řekne.. Malý mrkaneček na pozadí se snad Sličindě ani nezdál… a ačkoliv byla zásadová duchovní dáma, kéž by se na tom pozadí i udál… a třeba i cákaneček…. ach… hned bylo v neexistující Nemoční věrnosti o čem snít… bylo jí s nima dobře, přitahovala takové typy ryzích bytostí, ve smyslu holubice k holoubátkům. Protože to bylo před dvěma roky a sama pronášela, že chování lidí se nemění, byla pevně zakotvena v ryzosti. Její vztah byl čistě knižní.
Když tu… Kliťouch se začal projevovat více patologicky, než by i nejzapadlejší vydání První Akademické Prozáře v nejvyšší přihrádce Mozkové Nadstavby kdo čekal… Začal předstírat zamilovanost do Sličindy… takhle podlé jednání nečekala ani od krále mikropatologů, který začal růst do makra. Sakra….
Pokračování vrzy…