Prezentace nejen rošťácké tvorby
Dámy s lacinou kupletou,
zas smyčky na krk upletou
zářivé…
Vyjmenují své nároky,
lichváře přizvou na boky..
tak křivé…
Čím to, že pán, ten ve fraku
z přebytku nedá žebráku
ani cent
Jen když se burza otřása
scvrkává se mu klobása
v panice
Dámy s lacinou kupletou
zas smyčky na krk upletou
zářivé
Vyjmenují své nároky
lichváře přizvou na boky
tak křivé
Ne nehaž synku kamenem
nehlaď bez rosy plamenem
na hrázi
Popiš jen jejich móresy…
V přeludu klusné noblesy
narazí
? . ? . ?
I přes dobrovolné bdění noc nás nasytila,
v tom horku jsme vypotili víc jak dvě tři kila..
Za stěnou si dováděl pár černochů,
byli hluční že to byl oser trochu..
Usnout v potu nahej chcípám, tys však mě přikryla…
Hned ráno jsme místo sprchy skončili v rybníce
byl hustej jako polívka, stála by v něm lžíce
Tak zas přece hodila se koupelna
ale v řece býváš více kouzelná
recepční si dole chrchlá jako za mrtvice
I přes dobrovolné bdění noc nás nasytila
v tom horku jsme vypotili víc jak dvě tři kila
Za stěnou si dováděl pár černochů
byli hluční že to byl oser trochu
Usnout v potu nahej chcípám, tys však mě přikryla
Bába se tvářila jako když se zlomí šifra
někdy si na jiskru zavzpomíná i z hlubin vrak
recepce byla zřejmě hned pod náma
můj svět v noci končil tvýma nohama
jehla když vnoří niť, šije – rázem je sešit frak
Na cestu se nedá dívat v celé její dýlce
Dáme pauzu, už se vidím s Tebou v hezký chvilce
S úsměvem však grogy, spíš mi v náručí
Trpělivost, té mě to snad naučí
Tak se zase v nočním čase zanořím v postýlce
Rád mám hru bez kliček když jsou necinknutý listy
Tak to je když olej má ten správnej skluz pro písty
Lahodně nám zní předení čtyřválce
Tišší saďourova řvaní ve válce
Pro výmolek káře spodek jiskry vykřís místy
Na cestu se nedá dívat v celé její dýlce
Dáme pauzu, už se vidím s Tebou v hezký chvilce
S úsměvem však grogy, spíš mi v náručí
Trpělivost, té mě to snad naučí
Tak se zase v nočním čase zanořím v postýlce
Hele motel, jmenuje se zvláštně “Šťastná Lucka”
Za ním menší rybník a je nalípnutej u skal
Na recepci dřepí vyschlá stařena
že Tě nesu čučí jako spařená
Zapálí si Danhilku a za chvilku zas kucká
Zda-li lesní žínky,
to když bude v nutnu..
v kráse s touhou v hlase…
zvládnou přeprat kutnu,
i ty jeho plínky..? ?.?.?
Úplněk má grády
Nasosaj zas mžitky
Dumá pro svůj čumák
I přes jeho p(l)itky
zda ho mají rády…
Zda-li lesní žínky
to když bude v nutnu..
v kráse s touhou v hlase…
zvládnou přeprat kutnu
i ty jeho plínky?
Zas si zkouší vybrat
tu co se vším všudy
mu je u Metuje
plínky plný z nudy
přiměje si vyprat
Nevím zda máme nad ryskou hojnost letní směsi, ?
z betonu je vedro, štěstí že teď jedem lesy.. ?
Tady zastav, slyším tiše do ouška… ?
zřejmě jsi zahlédla v roští kolouška. ⚓
Jako prcháš, a já zase jako hledám kde`si… ?
?.?.?.⚓.?
Ptala ses na to co vadí, vyjádřím svůj pojem
startuje mě když jsou lidé zpiti sladkým hnojem
Teď čekám zda odpovíš mi v souznění
jestli ne, tak jak vezmeš mé blouznění
Špitla jsi, že “Cit je voda, my jsme ten vodojem…”
Nevím zda máme nad ryskou hojnost letní směsi
z betonu je vedro, štěstí že teď jedem lesy
Tady zastav, slyším tiše do ouška
zřejmě jsi zahlédla v roští kolouška
Jako prcháš, a já zase jako hledám kde`si
Vyprávím náš příběh, v němž nám jedni držej palce
druzí zase posílají anonym v obálce
Přejícím se přitom hezky usíná
pro další je to děs, v zadku osina
Zavděčit se všem je stát.., hnít si s touhou po dálce
Na pumpě k nám přišel týpek, jdem mu do taktu,
Upravil si kravatu s nabídkou kontraktu..
Každý máme jiným směrem hlubiny,
Jeden křídla, druhej zase šupiny..
Smlouvu jsem mu šoupnul z druhé strany do traktu…
Když se na to šlape, nafta přemění se v páru
Na nejbližší benzínce už lovím z kapsy škváru
Přestává nám blikat rudá kontrolka
My si tu též ulevíme, pojď holka
Už se vidím u ohně jak poladím kytáru
Na pumpě k nám přišel týpek, jdem mu do taktu
Upravil si kravatu s nabídkou kontraktu
Každý máme jiným směrem hlubiny
Jeden křídla, druhej zase šupiny
Smlouvu jsem mu šoupnul z druhé strany do traktu
Smáli jsme se jestli budem brát i stopaře
Trošku jsi se zarazila co jsem to pak řek
Mrk jsem s tím že já si přeju stopařku
Ty ses ale dala trošku do nářku
S úšklebkem`s mě ocenila fackou do tváře
K rachotu se hlásím, mám však ještě tužeb víc,
Chtěl jsem ti to svěřit, ale předem rudne líc..
Když se klíček vsune a hned otočí…
To se nejen panenkám svět protočí,
Nechtělas být vidět, cudná, pak vyšel měsíc.
Každý máme něco, mě zas vyrajcuje dýzl
tedy pokud někde poblíž nečenichá fízl
Neblikaj mu přitom vždycky majáky
Nechceš solit škváru? No to já taky…
Kdybych měl od koho tak bych za to jednu slízl
K rachotu se hlásím, mám však ještě tužeb víc
Chtěl jsem ti to svěřit, ale předem rudne líc
Když se klíček vsune a hned otočí
To se nejen panenkám svět protočí
Nechtělas být vidět, cudná, pak vyšel měsíc
Zkoušel jsem to z nuly na sto v páté vteřině
Pro pár doušků v krku mám i mokro ve klíně
Ty to vidíš stejně, aspoň přibližně
Je v tom šťáva, šeptáš “K sobě přibliž mě…”
Takhle jsme to nezažili ani ve Zlíně
S ozvěnou jemnou
lásce,
loučíš se se mnou
v masce..
Netuším co tě
trápí,
co tajíš, kotě
v kápi…
Druhé z trojice videí o lásce a nelásce v klidu či trápení.
V posloupnosti:
neTrápení z neVztahu (V. 22)
Trápení z Vábení (toto, P.M. 12)
Vyvrcholení z Vyvrholení (M.P. 12)
Krví smí rozkvést
záda
Působíš bolest
ráda?
Že jsem se neznal
i dál
Tvůj sen mě ze sna
kydal
Tvůj frajer má se
za víc
spí v tomto čase
pávic
Co chce za výhru
Tvé je
Pro mámení hruď
hřeje
Pod ní jsou časté
ledy
sadismem hlaste
kredit
Kdo Vám uvěří
štěstí
s křečí rve peří
v pěsti
Kdysi Tě cosi
setlo
z té doby kosíš
světlo
S ozvěnou jemnou
lásce
loučíš se se mnou
v masce
Netuším co tě
trápí
co tajíš, kotě
v kápi
Všechno mi skrýváš
ze msty
Jsem však svůj, i náš
Prestiž!
Křídla Ti znovu
smí růst
Nevěř zlu v slovu
mých úst
Nejsou to slova
moje
co v Tobě chová
ojeb
Nesvěř svým uším
zlobu
nevěnuj duši
hrobu
Ryzost srdce jaká je, ?
necení ti leví.. ?
Vidí prašné okraje, ?
a své vlastní slevy…
Když se sází na kvanta
prezentační pózy
Hůře kojí haranta
silikonky kozy
Vypadá to líbivě
když je čím se chlubit
Ve světě kde chybí svět
cit je třpytem ubit
Vím že zrovna také tak
mnohým mé se jeví
Navíc když mi zatéká
v místa co mám levý
Ryzost srdce jaká je
necení ti leví
Vidí prašné okraje
a své vlastní slevy
Neházím už kamenem
pokud jsem kdy hodil
Sám, s bolavým ramenem
splácím teď svůj podíl
Přivlastním si zlehýnka
Tvůj práh, co jsem zamet
Zjemním vše, i stehýnka
promění se v samet
A to co se nesmete
nemusím mít všecko
Tak buďto dám repete
nebo ždímnu vrecko
(Autor opět Péťa
a dnes i spoluautorka
Sprostá Arcivílka Andy)
Žádnou scénu z žárlení,
nebudu tu dmýchat..
Nehasím kde žár není,
leda tak čmoud stých rad…
Od komárek poštípán
svůj sem, Tobě šumák
Zhobluje Ti roští pán
co Tě snadno umák
Jsi s ním tuze přešťastná
skoro Ti to věřím
Chceš tuzér za přesčas? Na…
Pět nebo šest vteřin?
Jistě, neznáš žárlivost
a to ani trošku
Když už máš jiskření dost
od sousedních hošků
Špul na ně a kozy val
né to není křivé
Amor už nám dozíval
běž s nimi, jsou dříve
Žádnou scénu z žárlení
nebudu tu dmýchat
Nehasím kde žár není
leda tak čmoud stých rad
Zkusím tedy to samý
dám si šaty dolů
Též mám pozdrav, od samic…
Že tím nejsme spolu?
Co jen se Ti nelíbí
vždyť jsi mi šla vzorem
Že jsme svoji měli být?
Já, a Ty s doktorem?
